Literatura faktu (neboli non-fiction) je způsob literárního zpracování užívaný při literární tvorbě na zpracování událostí dějinných i současných a vědeckých materiálů.
Do vývoje literatury se hlavně dostala po 2. světové válce,[zdroj?] kdy se měnily estetické normy. Docházelo k vytváření nového hodnotového systému s požadavkem věrnosti faktu a dokumentárnosti.
V širším pojmu se užívá pro širokou škálu literatury nefiktivní, tj. biografické, reportážní, cestopisné, memoárové a deníkové. Autoři užívající tento způsob zpracování svého díla v mnoha případech,[zdroj?] odmítají tradiční beletristické žánry a zdůrazňují dokumentární zprávu, reportáž, která je schopna lépe vyjádřit dynamiku skutečnosti. Anglická Wikipedie do „non-fiction“ řadí i náboženství, v tom smyslu, že věřící daným věcem skutečně věří (nejsou pro ně fiktivní).[zdroj?]
V období Československa byl nejproslulejší[zdroj?] z českých autorů Ludvík Souček. Ze světových je znám např.: Erich von Däniken.